Garda 2005 (fotky)

Na začátek pár postřehů. Tolik bikerů jsem při předchozích návštěvách na Gardě ještě neviděl, snad při Bike festu se to dalo srovnat. Asi to bude tím, že je opět asi po 6 letech otevřená via Ponale a tak se dá dostat do severozápadní oblasti z Rivy bez podpory auta. Takže si opět můžete užít nádherný pocit návratu z Tremalza pekelným provozem auťáků a bikerů v Rivě.

Alespoň na Gardě full definitivně vytlačil HT. Převládají kola asi německých výrobců Canyon, Cube, Ghost, Votec. Z těch co známe u nás vede Cannondale, Scott a překvapivě Rocky Mountains. Musím ale přiznat, že jsem v nejtěžších sjezdech viděl řádit chlapi na HT takovým způsobem, že mě to ubezpečilo, že to není o fullu, nebo HT.

Konečně jsme podnikli trasu doporučovanou na českém webu http://garda.kreuzberg.lt na chatu Rifugio Pernici a nesouc kolo cestou dolu jsem si často opakoval větu, která charakterizovala tento sjezd, cituji:  "Začátek sjezdu je krapet skloněnej a technicky náročnější, ale ostřílenějším kofrům by neměl dělat nejmenší problémky ani na pevných rámech." Takže hoši, klobouk dolů před vaším uměním. Ale s vámi bych na Gardě nejezdil nemohl a s informacemi na vašem webu musím nadále pracovat opatrně.

Jinak pizza je v Bavarii pořád perfektní a pořád hodně drahá, voda v jezeru stejně studená a tiramisu ve Vesiu zase menší než minule. Ubytování v apartmantech vybikající a dostálo svému jménu, prostě ráj.

Malá poznámka k otevřené via Ponale. Autoři projektu tam nechali vybudovat takové hliněné retardery, čímž asi chtěli dosáhnout toho, že bikeři z Pregasiny a Ledra pojedou na užší cestě pomaleji a bezpečně se vyhnou z Rivy stoupajícím kolegům. Opak je ale pravdou, tyto hliněné hromady jsou pro sjezdaře výzvou, aby je různě přejížděli a přeskakovali ještě vyšší rychlostí, než kterou by jeli na původní asfaltové, poměrně široké cestě. Jedinou nevýhodou je to, že do Rivy dorazíte zaprášený jako zedník.

Pokud nemáte rádi ježdění dlouho do kopce a pak dlouho z kopce, tak na Gardu nejezděte. Není to nic jiného, než od rána tak do 2 do 3 odpoledne nahoru a potom nirvána z kopce. Dá se jezdit tak, že nahoru je to po asfaltu a dolu po šotolině. Ale viděl jsem to jezdit i opačně. Možná to byli nějaký masochisti. Šotolina je ale něco dost jiného, než známe od nás. Většinou jsou to volné šutry velké asi jako pěst s vyjetou bikerskou stopou. Jemná zatažená šotolina se udrží pouze v méně prudkých pasážích. Opravdu těžké sjezdy (alespoň pro mě), znám tři. Jeden z Dosso Casina do Navene, druhý z Rif. Pernici na Malga Grassi a třetí z Altessimo po turistické 601 zvaná Sentiero d. Pace (asi něco o míru). Ta poslední mě připadá naprosto nejetelná, ale znám ty, co tvrdí, že většinu sjeli (a to na HT). Otázka je, co je to většina. Já taky mohu tvrdit, že jsem tam jednou slezl z kola.

Většinu lze objezdit s mapou Kompass 096 Alto Garda Val di Ledro 1:35000, letos jsme koupili mapu LigarAlpina ALTO GARDA 1:25000 no 12. Nedoporučuji mapy v měřítku 1:50000.

První etapa - Dosso Casina, Dosso dei Roveri, Navene

Perfektní etapa na rozjetí po celonočním přesunu na Gardu. Výjezd po asfaltu, nutno dobře najít cestu nahoru v Torbole, směrem z Rivy projedete kruhák jako na Malcensine a první doleva nahoru, přijde prudká stojka a nahoře doleva na Nago a doprava na Dosso Casina, tak doprava i když pře Nago to taky jde. Potom pořád nahoru po asfaltu až do takových 850 výškových metrů a uvidíte vysílač na Dosso Casina a to je pokyn zahnout doprava na šotolinu, po ní stoupáte tak do cca 1100 a přijedete na rozcestí, kde shora vede cesta Altessima, tak tak končíte se stoupáním a jedete doprava z kopce až do Navene. Nejdříve si sjezd užíváte až k rozcestníku na Dosso dei Roveri, kde slezete z kola a půjde na vyhlídku s báječným výhledem na Gardu, potom je boj o život nad strží, která končí v Navone. Po týdenním ježdění na ten sjezd vzpomínáte docela v dobrém, jako na ideální příležitost, aby se člověk trochu osmělil. Kdybych se nebál zatočit ve vracečkách nad strží, tak bych ho tak 90 procent dal a to nejsem vůbec žádný sjezdař. Ale bohužel v zatáčkách jsem pro jistotu kolo otáčel manuálně, i kduž jsem byl na 99 procent jistý, že bych ho otočil i v sedle, ale právě to jedno procento mě vždy nahlodalo. Potom nezbývá než po silnici do Torbole, ale zase jsou tam pěkné pohledy.

Druhá etapa - Monte Velo

Profil trati už taková nuda není, za povšimnutí stojí několikakilometrová jízda po římse (hodně širokém, projede tam auto) nad údolím Arca. Není tam žádná technika, nejprve výjezd po asfaltu do 1500 m, pak 200 šotolina a zbytek římsa a sjezd do Arca. Z hlediska trasy je obtížnější nalést v Arcu odbočku na stoupání na Brailu. Na křižovatce u mostu pokračujte po cyklostezce po stejném břehu Arca, až vás vyhodí na hlavní, tak ji přejeďte a pokračujte po asfaltové silničce nahoru. Po úzkém asfaltu stoupáte tak do 600 m a potom je odbočka na šotolinu doprava.  Tak po ní a po 200 metrech uvidíte podivnou soustavu sošek, tak poznáte, že jste správně. Až dorazíte na asfalt, tak dolu doleva a po pár stech metrech pozor, druhé stavení, na které narazíte je hospoda a tu v žádném případě nezapomeňte navštívit, neboť je to nejlepší hospoda v Dolomitech. Potom jedete tak 2 km po nahoru dolu, až narazíte na silnici, která vede na Malga Campo. Je to 16 číslovaných a pojmenovaných zatáček po poklidném asfaltu, kde je minimální provoz. Na Malga Campo zahnete doprava na šotolinu a vystoupáte ještě 200 výškových metrů do sedla, ze kterého jedete dolů až do Arca. Nejprve pojedete po římse s nádhernými výhledy, až dorazíte na asfalt pod Monte Velo. Na něm se zdržte tak kilometr a v zatáčce sjeďte vlevo směrem na Chiesa San Francesco. Pokud byste zůstali na asfaltu, tak sjedete do Arca po silnici. Jinak vás čeká báječný, tak 12 km sjezd až do Arca.

Třetí etapa - Passubio

Etapa pro milovníky historie první světové války s podporou auta. Jeďte na Roveretto a východním směrem na Passo Pian delle Fugaze. Tam na parkovišti necháte auto a pokračujete po silnici tak 400 m až narazíte na šotolinovou odbočku vpravo, což je Strada dei Eroi. Po ní stoupáte do cca 1700 m k tunelu a kocháte se nádhernými výhledy.  Překvapivě až k tunelu byla letos šotolina docela pěkně udržovaná a jela se dobře. Za tunelem byla cesta zase překvapivě špatná až k Rifugio Papa. Chata byla letos zavřená, což bylo velké překvapení. Za chatou pokud je pěkné počasí tak je dobře se podívat ještě nahoru na bojiště "krvavé hory", kde zahynulo za 1. sv. války 13 tisíc Rakušanů a Italů. Jinak za Porta del Pasubio cestou doprava dolů vás čeká superdlouhý sjezd, až se vrátíte na hlavní silnice, po které budete muset nastoupat 200 m zpět do sedla Pian delle Fugaze.

Čtvrtá etapa - Tremalzo z Limone

 Protože z Rivy do Limene jsou tunely pro cyklisty uzavřené, je dobré jet lodí a užívat si výhledy. Loď z Rivy staví i Torbole, takže je lepší jet tam. Lístek i s kolem vyjde asi na 5 Euro. Z Limone stoupáte po asfaltu do Vesia. Žádná sláva, dost prudký, dost provoz, dost teplo. Po odpočinku na náměstí projedete Vesiem a tak cca po 2 km narazite na křižovatku, kde doprava vede šotolinová cesta do údolí St. Michel. Tak po ní se vydáte a první kilometry je příjemný, mírný sjezd. Pak následuje tvrdé 9 km stoupání k chatě pod Tremalzem, kde si odpočinete. Potom pokračujete směrem do sedla a před tunelem se otočte a podívejte se, kudy jste vystoupali. Za tunelem si užijte kultovní sjezd z Tremalza na Notu. Není to nic náročného, pouze je potřeba dávat pozor na srázy kolem. Sraz s ostatními si dejte na Notě u kanónu. Tam se dáte doleva na Passo Roccheta, za kterým jeďte turistickou 422, to znamená doleva. Pravá 422 bis je pěkný downhill. Z turistické se objevíte na pěkné šotolince a na ní se dejte doprava mírně do kopce. Potom začne sjezd do Pregasiny a dále do Rivy.

Pátá etapa - Rigugio Nino Pernici

Z Rivy na Ledro se dostanete po nově otevřené via Ponale. Ale dejte pozor, až vjedete na hlavní, tak za Biacesa odbočte na Pre. Potom pokračujete po asfaltové silničce, která se změní na šotolinu a po prudkém stoupání vás vrátí zpět na hlavní. Na ní se nezdržte více než tak 200 m a za fabrikou v první serpentině zatočte doleva na pěšinu, které vás zavede do Moliny, kterou vás provede žluto červeno modré značení nějakého maratónu až k Lago Ledro. Ledro objedete po cyklostezce zleva. Za Ledrem se dostanete na hlavní, kterou pouze napříč přejedete do Pieve di Ledro. Na druhé křižovatce zatočíte doleva na Enguiso. Za Enguisem je označená odbočka doprava na chatu Pernici. Stoupání je po asfaltu a je výživné, poslední dva kilometry po šotolině. Na Bocca Trat si odskočíte za výhledem na chatu Pernici, potom se vrátíte a protrpíte sjezd na Malga Grassi. Po příjezdu na hlaví šotolinku doprava a po 200 m je občerstvovna. Tam setřete pot z čela, vyměníte spodní prádlo a občerstvíte se na Rif. Campa Grassi. Pod chatou se dělí zrno od plev. Doprava je pokračování sjezdu, doleva jednoduchá šotolinka do Campi. Pokud jste vyměkli, tak se v Campi dejte doprava a vrátíte se na cyklocestu do Rivy, kde se setkáte s downhillisty. Před Rivou jeďte přes Bastione, kde je nádherný výhled na Rivu. Pak si pocvičíte serpentinu, jakou jste ještě neviděli.

Šestá etapa - Tremalzo přes Ledro

Protože Tremalzo je kultovka, vydali jsme se tam ještě jednou a jinudy, přes Lago Ledro. Cesta na Ledro je naprosto stejná jako v předchozí etapě. Ledro objedeme stejně zleva. Změna nastane, až se v Pieve di Ledro dostaneme na hlaví. Dáme se doleva, ale na hlavní vydržíme tak 200 metrů a dáme se doleva a dáme se po asfaltové cyklostezce. Cyklostezka vás dvakrát vyvrhne na hlavní, ale vždy se po pár metrech při první příležitosti vracíte doleva  na cyklostezku. V Tiarno di sopra vezmete slepou cestu do Valle Ovri. Jsou tam pěkné stojky, držte pořád lepší cestu, neodbočujte, dostanete se k potoku, kde cesta končí, začíná pěšina po římse s perfektní sjezdíkem a nakonec cesta končí a tlačíte kolo naznačenou serpentinou do kopce až se vyloupnete na silnici z Passo di Ampola na Tremalzo. Objevíte se dost vysoko, asi v 1100 metrech těsně pod kapličkou. Pokračujete na Tremazlo, až na Notu. Tam si dáte kapsu do Vesia a to tak, že báječným sjezdem dolu a po asfaltu zpět. Takže na Notě pod kanónem nesmíte jet hned první doprava, to je asfalt do Vesia, ale až druhou. Abyste se po dlouhém sjezdu trocho opohybovali, nastoupáte znovu 100 metrů a potom následuje nádherný, tak 10 km sjezd do Vesia. Mě se líbí víc než Tremalzo Nota. Ve Vesiu si oddechnete a vrátíte se po asfaltu 600 výškových na Notu. Pod kanónem se dáte na Rocchetu, ale pozor, až dojedete na rozcestí na Passo Guil, tak se dejte doleva a užijte si nadhérný sjezd do Pre. Chce to dobré brzdy, těsně nad Pre je to pořádný sešup, ale jinak nic náročného.

Sedmá etapa

Brentonico Pannone Arco.

Charakter trasy: asfaltové vyjezdy, šotolinové sjezdy, technicky nenáročné, přes 2000 m převýšení, přejezd dvou kopců.

Z Rivy do Naga, soupání na Dos Casina celé po asfaltu, cca ve 1200 metrech nadmořské výšky silnička začne kousek klesat a v zatáčce je asfaltová odbočka do leva. Na ní asfalt končí po 100 m a začíná přejezd po polní cestě přes pastvinu, za ní do lesa, kde je úvoz s obrovskými šutry schovanými pod listím, po 300 m úvoz končí a začíná klasická lesní šotolina s většími šutry, velmi dobře jetelná, nejprve poměrně prudce klesáte a ztratíte cca 200 m výškových a potom je to mírně klesající vrstevnice. V jednom místě pozor, cca po kilometru je cesta do prava nahoru, tak se na ní nenechte nalákat, je slepá. Držíte směr a vrstevnici směr Brentonico. Pěkně to odsejpá a za chvíli byste byli na náměstí. Ale doporučuji nejezdit až do města a v zatáčce před sportovním areálem odbočit do leva na Castione. Pokud sjedete až do města, tak žádný problém, do Castione se dostanete i po silnici. Z Castione jsme bohužel sjeli po malé asfaltce do Sano a odtud na cyklostezku Mori - Nago, ale dejte si tu práci a najděte z Castione cestu terénem do Loppio, které je cca na půl cestě z Mori do Nago. Příští rok to určitě zkusím a chce to projet Castionem ve směru jako zpět ke Gardě a pokračovat na Doss Morzenti. V Loppio přejedete hlavní silnici a začnete stoupat do Valle S. Fellice. Nemám rád silniční výjezdy, ale z nějakých mě neznámých důvodů je toto stoupání boží. Pěkná silnice s malým provozem, rovnoměrné stoupání, kde si dáte tepovku těsně nad aerobní práh a užíváte si. V momentě kdy silnice vede na most, máte možnost odbočit do leva na uzounkou asfaltku a pokračovat po ní. Vyhnete se silničnímu tunelu, ale čekají vás prudké stojky. Na hlavní silnici se vrátíte těsně před Pannone. Tím projedete, silnice udělá oblouk vlevo, projedete nad Pannone a v první zatáčce doprava uvidíte bikerskou značku upozorňující na to, že se máte odbočit z hlavní vlevo. Jedete po úzké asfaltce, sem tam narazíte na bikerskou značku, ale často se řídíte spíše citem a jestli si dobře pamatuji, tak se to chce asi třikrát rozhodnout pro cestu vpravo. Že jste dobře poznáte, když se opět setkáte s bikerskou značkou, která vás nekompromisně pošle to šutrovatého výjezdu, který je dlouhý tak jeden kilometr a často unavené nohy odmítnout pokračovat, tak budete párkrát tlačit. Opět vystoupáte až někam do 1200 m, dostanete se na turistickou a začne nádherný sjezd, nejprve serpentinka a potom se připojíte na známou šotolinku, kterou se jezdí z Monte Velo do Arca a už si jenom užíváte.